Chianti. Velkolepé především v říjnu, na konci vinobraní, kdy listí vinic, během pár dnů, přechází ze zelené na žlutou, na oranžovou…

Během posledních dvaceti let, díky velkému zájmu o Chianti a své zemědělství ze strany nových majitelů a především díky inteligenci a intuici tradičních vinařů, jakými jsou např. Antinori, Frescobaldi nebo Ricasoli, staré florentské rody - odedávna producenti vína, se v kraji započalo s vysazováním nových vinic, včetně zavádění nových odrůd do té doby zde neznámých, jako např. z červených Cabernet, Merlot, Pinot černý a z bílých Chardonnay, Sauvignon a Pinot šedý.

V současnosti se v Toskánsku, kromě slavného Brunello, vyrábí vynikající vína, jako „super tuscan“ (např. Sassicaia, Tignanello, Solaia, atd.), považována za nejlepší světová vína. Chianti, jehož jméno, bohužel z důvodu bezohledných komerčních manipulací, upadlo na úroveň synonyma nejhoršího kartonovaného vína ze supermarketu, poznává dnes zasloužený úspěch. Ze své původní receptury byla nicméně vyloučena vína bílá, Malvasia a Trebbiano, aby tak vzniklo víno plné chuti, zhodnocující se stárnutím, podstatně založené na vínech červených, Sangiovese a Merlot.

V Chianti dnes téměř všechny statky umožňují navštívit své vinné sklepy a ochutnat svá vína a mnohé toskánské speciality, jako např. ovčí sýr a uzeniny. Toto bylo příznivě nakloněno k rozvoji nové kultury vína a pozoruhodné enogastronomické turistiky, vyvolané stále větší potřebou úniku před stresem, chaosem a znečištěním města, vedoucí, alespoň na pár okamžiků v roce, k poznání neposkvrněných přírodních hodnot a kvality života, jež pouze venkov může dnes nabídnout.

Toskánsko je jedním z mála koutů světa, v němž byla uchráněna neuvěřitelná harmonie mezi městem a venkovem, mezi člověkem a přírodou a pro toto je žádoucím cílem cest turistů, přicházejících z celého světa, hledajících původní chutě a atmosféru, tak či tak zapomenuté ve stresem provázeném všedním životě.

Jistě se vyplatí naplánovat si dovolenou koncem září v některém z agriturismů, a účastnit se tak tradičního vinobraní. Třebaže auta již nahradila nohy chlapců a děvčat, jež s vykasanými sukněmi, hodiny a hodiny, opojené vinnými výpary, s nohama mezi sebou pevně sevřenými, rozšlapávají víno; zdá se, jako kdyby tančila v kádích, připomínaje smyslné orgie výrazné erotické konotace; vinobraní zůstane zlatým hřebem událostí této půdy, tak milované Bakem již od časů starých Etrusků, národa, kdysi obývajícího toskánsko, jenž již v r. 600 před Kristem stáčel víno; pro toto byl tento kraj nazýván „Enotria“, z řeckého slova „enos“ = víno.