|
|
|
(Dida mappa):
Kliknutím na mapu si zvetšíte její velikost a dostanete
se na
podrobnejší informace o ruzných oblastech v Toskánsku.
Asi není jiného místa na světě, jež
by ve stejnou chvíli vykazovalo tak vysokou úroveň civilizace,
historie, umění, kultury, architektury a krajiny, tak
jako Toskánsko. Kromě toho, proměnlivost toskánské krajiny
je tak široká, že sahá od vysokých a ostrých vrcholků
apuánských Alp, jež nám dávají bílý sochařský mramor,
přes vlídné svahy Chianti – rodiště slavného vína, až
po pobřežní pláže, moře a ostrovy.To, co nás nakonec na
Toskánsku tak udivuje, je naprostá a stálá harmonie, opomeneme-li
přítomnost průmyslových zón, mezi městem a venkovem, mezi
scenérií rolnickou a městskou, mezi Člověkem a Přírodou.
Jako kdyby tomu tak bylo odnepaměti;
vše se zdá tak přirozené: cypřišové aleje, vinice, olivové
háje, již rostou spontánně na něžně zvlněných svazích.
Ovšem vše, co označujeme za toskánskou krajinu je plodem
tvrdé a houževnaté práce člověka, jenž jejím modelováním
a přizpůsobováním ke svým potřebám nerespektoval pouze
její krásu, ale v průběhu staletí ji ještě znásobil, kultivací
a architektonickými zásahy, již ji podstatně zjemnili.
Stačí pomyslet na středověké osady, dochované téměř nedotčené
od dob, kdy byla založena na vrcholcích pahorků, jež společně
s panskými sídly a venkovskými statky - skromnými obydlími
rolníků, tvoří celek obdivuhodného architektonického bohatství.
“V Toskánsku je soustředěno zvláštní
přírodní kouzlo Itálie snad právě v té míře, v jaké platí
toskánské nářečí za nejčistší italštinu a základ spisovného
jazyka. Tento kraj vyniká podivuhodnou rozmanitostí: je
bohatě rozčleněn horami, půvabnými údolími a nížinami
při Arnu a sama vegetace se tu mění vlivem podnebí i zemědělských
tradic. Nesnadno tu přinutili rolníci zemi dávat lahodný
olej a výborné víno, těžce musili zápasit s půdou, odstraňovat
kameny a využívat každého pahorku k terasám, na nichž
réva schytává sluneční paprsky.” ( z knižky “Itálie” od
Jaromíra Neumana).
„Lidská“ krajina, šitá na míru člověka
okem zaměřeným jak na estetiku tak na svoji funkčnost,
ještě dnes téměř identická s tou, jež je možno zahlédnout
na pozadí mnoha renesančních maleb. |
