--6--

Poprvé tak mohl rolník, alespoň z části, sklidit plody své práce, eventuelně určit si svůj zisk. A právě ten, i když ho ve skutečnosti činil ještě více než dříve otrokem půdy, konečně potvrdil konec toho středověkého dědictví, jímž bylo „nevolnictví“, předtím zrušené jenom formálně.

Tato důležitá zemědělská reforma vyvolá na toskánském venkově opravdovou revoluci. Nastává rychlá a masová kolonizace půdy, v té době ještě široce neobdělávané, a následný rozvoj venkovské zástavby, „selských stavení“, která ještě dnes zdobí toskánské svahy. Rolnické rodiny, hledající obživu, opouštějí své sruby, již obývali v blízkosti hradů a farností, aby z toskánských lesů dobyli lán obdělávatelné půdy. Nelehký to úkol, pomyslíme-li na složení místních geologických vrstev, obsahujících více kamenů než zeminy. A právě z těchto kamenů byly zbudovány terasy, vyrovnávající a kultivující svažitý terén, aby se zde posléze mohli založit olivové háje a vinice a postavit všechna ta krásná stavení, která dnes představují sen nových bohatých celého světa, poté, co byly po II. světové válce opuštěny svými původními majiteli, kdy zemědělství již nebylo ani konkurence schopné, ani výnosné.