A ještě dnes největších světoví sochaři jako Henry Moore, Fernando Botero nebo Igor Mitoraj bydlí v Pietrasanta, turistickém centru Apuán, aby stvořili svá díla z mramoru a s pomocí zručných řemeslníků tohoto kraje.

Po staletí, početné ateliéry v Pietrasanta, jejíž náměstí se v létě promění v oslnivou galerii pod širým nebem, jež hostí každoročně zaměstnance jednoho slavného sochaře; řemeslníci – mramoráři dají tělo a duši skicám umělců. Mnozí jsou mladí, již přichází z celého světa, aby se naučili umění opracování mramoru. V ateliérech, kde vládne „uspořádaný nepořádek“, doprovázený ohlušujícím rámusem sbíječek a dlát, vše je pokryto jemným bílým prachem. Na stojanech jsou seřazené „sádrové odlitky“ (neboli modely) všech druhů a tvarů: Kristové, Madony, andílci, ruce, nohy, modely v různých velikostech nebo v přirozené velikosti Davida a dalších vrcholných děl Michelangelových, sloužící pro realizaci dokonalých kopií, možná objednaných na zakázku nějakého bohatého potrhlého klienta z Hong Kongu nebo Texasu.

Výše v horách, v dolech, vládne ještě prašnější a hlučnější, metafyzická až téměř neskutečná atmosféra; doly samotné připomínají obrovské sochy kubistického stylu pod širým nebem. Některé, snadno viditelné, se nachází přímo podél cest, jež spojují Versilia s Garfagnana, údolím, jež z města Lucca doprovází severní svah Apuán. Vetší část je ale dosažitelná pouze džípem nebo kamionem s pohonem na všechna kola, již šplhají lidským krokem po nebezpečných vyježděných cestách, udusaných z mramorové suti, jež se vinou cik-cak po bocích příkrých hor, křížící krkolomné propasti.

V oslepujícím odrazu obnaženého mramoru, jenž téměř znemožňuje pohled do dálky, na moře a pobřeží Versilia, lamači mramoru, tvrdí chlapi, hrubí, tmavých tváří, sežehlých sluncem, zaprášených mramorovým prachem, dávají každý den život v sázku. Jedna mina špatně položená, poblázněná mechanická lopata, neopatrný skluz do prázdna. Velmi drahá je cena v lidských životech, jež obyvatelstvo tohoto kraje vždy platilo těžebnímu průmyslu. Nekonečná válka mezi člověkem a horou, jež si každoročně vyžádá platbu bolestné daně.

Apuánské Alpy se nedávno staly chráněnou přírodní rezervací, aby se přispělo také k turistickému využití oblasti. Ráj pro toho, kdo má rád hory a výpravy do ještě nedotčené přírody, velmi bohaté na endemickou faunu a flóru.